Štěpán Zavřel (1932–1999)
se narodil v Praze. Dětství a mládí strávil v Československu, studoval na FAMU, kde se zabýval animací.
V roce 1959 Štěpán Zavřel opustil Československo. Po dramatickém útěku skončil v uprchlickém táboře v Terstu, odkud se později vydal do Říma studovat malířství na Akademii výtvarných umění (Accademia di Belle Arti di Roma). Brzy nato se přestěhoval do Německa a pokračoval tam ve studiu na mnichovské Akademii umění (Kunstakademie) na Fakultě scénografie a projektování kostýmů. V letech 1965-1968 pobýval v Londýně. Zde působil jako režisér animovaných filmů v Richard Williams Studio.
Štěpán Zavřel projel křížem krážem celou Evropu a nakonec se v roce 1968 usadil v Rugolo (Sàrmede), malé vesnici ležící v oblasti Veneto v Itálii. Koupil tam opuštěný dům, který se časem stal centrem uměleckého života pro mnoho tvůrců nejen z Evropy. Tato vesnička nedaleko Trevisa je dnes opravdu pohádkovým krajem. Štěpán Zavřel spolu s umělci z různých zemí ozdobil freskami mnoho budov, dokonce i veřejných. Na speciální stálé výstavě věnované umělci lze zhlédnout kolem osmdesáti Zavřelových prací.
Výtvarník Štěpán Zavřel prezentoval své práce v mnoha muzeích a galeriích na celém světě, mj. v Norsku, Španělsku, Švýcarsku, Jižní Africe, USA a Střední Americe. V roce 1982 Metropolitní muzeum umění (Metropolitan Museum of Art) v New Yorku představilo jeho díla na výstavě Benátky zítřka.
V roce 1983 byl iniciátorem vzniku Mezinárodní výstavy ilustrací dětské knihy, která je dnes známá jako Le Immagini della Fantasia. V roce 1988 vytvořil mezinárodní ilustrátorskou školu, která funguje dodnes. Jejími přednášejícími jsou známí tvůrci dětské literatury, mezi jinými polští ilustrátoři Joanna Concejo a Józef Wilkoń.
Mafra Gagliardi (ur. 1935)
se narodila v roce 1935 ve městě Motta di Livenza, které se nachází v severovýchodní části Euganejských vrchů u Benátek. Tam bydlela do svých osmnácti let a poté se přestěhovala do Padovy, kde studovala na univerzitě.
Pracovala jako učitelka, animátorka v divadle a jako vědecká univerzitní pracovnice. Avšak definice, s níž se ztotožňuje nejvíce, je „výzkumnice dětské kultury” – fascinuje ji dětský svět, jeho obrazy, psychika. Děti ji udivují bohatstvím vnitřního světa, který dospělí nedoceňují, nebo jej dokonce ignorují. Možná právě proto Mafra píše pro děti – aby s nimi navázala vztah a aby znovu nalezla univerzální pravdy. Tvoří, aby sdílela svůj pohled na svět, který je otevřený vůči prvotním emocím a intenzivnímu vnímání. Je si také vědoma toho, že vztah autora a čtenáře je oboustranný: děti, které poslouchají její vyprávění, z něho čerpají impulsy rozvíjející všímavost, představivost a emoce. To je vztah, který oboustranně přináší svobodu a zlepšuje psychickou i fyzickou pohodu.
Tentýž druh svobodné fantazie našla Mafra Gagliardi u Štěpána Zavřela. Její sestra ho poznala na návštěvě v galerii Uffizi a z tohoto náhodného setkání se zrodilo přátelství. Štěpán navštívil Mafru v Padově a v následujícím roce ona jela za ním do Mnichova. Jednoho večera seděli ve starém pivovaru v historickém centru města a povídali si o svých projektech. Oba snili o tom, že vytvoří knížku pro děti. Měl to však být jiný projekt než ty, které byly dostupné na trhu, knížka – jak říkával Štěpán – „vytvořená z umění”. Inspirací k jejímu vzniku měl být obraz velkého umělce a prostřednictvím pohádky chtěli rozvíjet privilegovaný vztah dětství s uměním. Tak se narodila Čarodějná rybka inspirovaná Zlatou rybkou Paula Klee, k níž Mafra napsala text a Štěpán nakreslil ilustrace. Tato ilustrovaná knížka byla vydána v roce 1966 Annettou Betz z Mnichova a byla znovu vytištěna v roce 2010 vydavatelstvím Bohem Press v Itálii.